Nekouč.cz - váš průvodce na cestě životem

Kdo jsem

Nejsem kouč. "Dneska je každej kouč," slýchávám poslední roky neustále kolem sebe. A musím uznat, že na tom něco je. Já ale kouč nejsem a nejsem ani psychoterapeut nebo psycholog. Nemám certifikaci ICF a nemám ani vysokoškolský diplom z psychologie. Vlastně jsem ani nikdy neplánoval být "kouč." Jako malý jsem chtěl být stíhacím pilotem a v dospělosti mě mnohem víc lákal svět byznysu a korporací, ve kterém jsem strávil dohromady 15 let. Lákala mě strategie firem, její realizace, podpora marketingu a prodeje klíčových produktů i to, že jsem na vlastní oči viděl, že spousta věcí v byznyse má jasně daný řád a zákonitosti. Jenže pak se něco změnilo…


Nebyla to taková ta změna přes noc. První krok si však pamatuji jako dnes - šel jsem v Budapešti po Gellértu (kopec nad městem), a potkal se s dívkou, co mi během pár hodin odvyprávěla celý svůj životní příběh. Pracovala pro jednu velkou korporaci, ale její srdce bylo úplně jinde než v oblasti finančního controllingu. A tahle dívka byla jen první z dlouhé řady lidí, kteří se na mě najednou začali obracet. Od té doby se mi to dělo už pořád. A nejčastěji se na mě obraceli (a stále obrací) úplně cizí lidé. V kavárně, v restauraci, na ulici, v sauně, dokonce i ve výtahu anebo třeba při mých cestách po Evropě. Všichni tito lidé, co mi znenadání svěřili své trápení, měli jedno společné – cítili, že už to dál takhle nejde. Že je čas na změnu! Byli to lidé, kteří urputně hledali někoho, kdo by je chápal, kdo by jim pomohl udělat ten první krok. Byl jim oporou, dodal jim odvahu. Někoho, komu by konečně mohli důvěřovat a kdo by jim byl na nějaký čas průvodcem. Hledali někoho, kdo by jim poskytl prostředí pro to, aby se dokázali dostat blíž sobě. A všichni si z nějakého důvodu vybrali zrovna mě.


A bylo to na jedné z mých osamělých cest po Evropě, při týdenním pobytu na samotě uprostřed rakouských Alp, když jsem pochopil, že tahle práce si mě prostě vybrala. A nebylo až v mých 33, bylo to ve skutečnosti mnohem dřív. Jen dříve jsem to neviděl, protože tehdy jsem měl před sebou ještě mnoho věcí, které jsem si nejdříve musel sám uvnitř uspořádat. Teprve poté bylo možné začít naplno pomáhat ostatním. Navíc se ukázalo, že zde mohu velice dobře uplatnit nejen zkušenosti získané z vlastních prožitků a přečtení stovek odborných článků a knih, ale i ze své praxe ve světě korporací. Na doporučení kamarádky, která vystudovala psychologii v Londýně, jsem se také přihlásil na čtyřletý sebezkušenostní výcvik v Person-Centered Approach dle Carla Ransoma Rogerse i na studium Pražské psychoterapeutické fakulty, abych dokázal svým klientům lépe pomáhat i naslouchat. Přišlo mi to jako vhodnější cesta než si udělat několikatýdenní kurz koučinku, byť mě čeká ještě rok a půl výcviku i školy. Ty stovky hodin sebezkušenostního výcviku a seminářů (zatím 480 hod.) a desítky hodin teorie (zatím 132 hod.) byly nakonec má nejlepší investice v životě. Navíc jsme zde potkal desítky špičkových psychoterapeutů i dalších skvělých lidí.

Image 1

Proč byste si měli vybrat za průvodce životem právě mě?

Image 3

Za svůj život jsem si prošel nezvyklou cestou plnou výher, zklamání i porážek, které mě dokázaly posunout kupředu rychleji, než bych si byl možná přál. Na vlastní kůži jsem si stihl prožít vše, o čem s lidmi, kterým teď pomáhám, hovoříme. Příliš rychlé úspěchy, náhlé pády, stavy obrovské euforie ale i deprese, toxické, krátkodobé i dlouhodobé vztahy, zradu nejbližších přátel, nemoci, které mne dovedly až na samou hranici života a smrti a boj s nimi, který mě stál mnoho sil, přílišné stresy, pracovní přepětí a vyhoření, i radikální transformace, kdy ze dne na den nezůstal v mém životě kámen na kameni. Život mi ukázal, že „nemožné“ ve skutečnosti znamená jen „extrémně náročné“ či „možné jen za velmi vysokou cenu.“ Třeba, když se rozhodnete trvale zhubnout 20 kilo během 3 měsíců. Naučil jsem se ale také to, že občas na naší cestě potřebujeme průvodce, a takovým průvodcem se těm, kteří se vydávají na mnohdy trnitou cestu změn ve svém životě, snažím být i já.


Velkou část života jsem věnoval poslouchání cizích příběhů. Byla to totiž součást mojí práce. Za svou kariéru jsem poznal život podnikatelů, majitelů firem, zaměstnanců a manažerů v korporacích i expatů žijících v cizích zemích i v České republice. Procestoval jsem sám velký kus Evropy a všude se potkával se zajímavými lidmi. Poznal jsem strasti manažerů i majitelů firem vydělávajících v přepočtu desítky milionů korun ročně i majitelů firem, kteří už zkrátka neměli na výplaty. Znám i řadu příběhů zaměstnanců, kteří po výpovědi z velmi dobře placené práce nevěděli, co dál se životem. Vím, jak fungují nadnárodní korporace, i malé české firmy, protože jsem pro řadu z nich pracoval. Ostatně i moje kariéra začínala v jedné takové. Bylo mi tehdy 15 let, když jsem začal pracovat pro německou část představenstva jednoho česko-německého finančního domu.


Za 15 let své profesní kariéry, která se zaměřovala na marketingovou komunikaci, strategický management a místy i na vědu a výzkum jsem potkal a byl na blízku lidem, kteří rozjížděli něco nového a kteří v tom uspěli, stejně jako těm, kteří ztratili všechny iluze, když jejich nápad nevyšel. Setkal jsem se s miliardáři i žebráky, s lidmi, co vydělali obrovské peníze a rozhodli se přestat pracovat, i s lidmi, kteří museli pracovat i když byli již v důchodovém věku. Poznal jsem lidi, kteří se snažili o dítě a nikdy jim to nevyšlo, stejně jako ty, kteří po mnoha letech a prodělaných potratech nakonec vytoužené miminko získali. Potkával jsem zdravé profesionální vrcholové sportovce i těžce nemocné, kteří bojovali o holý život a někdy svůj souboj i prohráli. Seznámil jsem se s lidmi, co si splnili všechny své sny i s těmi, kterým žádný z jejich snů doposud nevyšel. Vyslechl jsem si příběhy lidí, kteří žili celý život ve stínu svých úspěšnějších sourozenců, lidí, kteří se nikdy nevyrovnali s rozvodem svých rodičů, i lidí, jejichž život poznamenala smrt, či dokonce sebevražda jejich nejbližších. Slyšel jsem příběhy lidí, kteří si na sklonku života uvědomili, že žili jiný život, než chtěli, i lidí kteří si dokázali užít život na maximum.


Za svůj život jsem zkrátka slyšel stovky osobních příběhů, protože jsem vždy naslouchal. Řada z těchto příběhů se přitom opakovala. A to nejen u single rodičů, kterým jsem věnoval pár měsíců intenzivní práce. Ptal jsem se lidí, jak svou situaci řešili, co a proč by dnes udělali jinak, i co naopak bylo tím správným krokem, za který jsou dnes nejvíce vděční. Od každého z těchto lidí jsem se něco naučil. A teď tu jsem proto, aby veškeré mé zkušenosti, prožitky, dovednosti a znalosti pomohly třeba i právě vám.


Chcete-li mě a způsob, kterým nahlížím na různá témata, poznat trochu blíže, určitě si přečtěte nějaké články na mém blogu. A kdo ví, třeba vám už samotné přečtení pár článků v něčem pomůže.

Vzdělání

Původně jsem vystudoval telekomunikační techniku na FEL ČVUT. Tam jsem také poprvé "přičichl" k biomedicíně a neurofyziologii. Na stejné fakultě jsem také pokračoval v doktorském studiu zaměřeném na nanomedicínu. Doktorát jsem ale nedokončil. Paralelně s ním jsem však vystudoval podnikání a management v průmyslu na MÚVS ČVUT. Tady jsem se zase dostal k té méně hmatatelné části - k lidské psyché - lidské zdroje, management, leadership.

To klíčové však přišlo až mnohem později:

  • Sebezkušenostní výcvik PCA (Rogersovská psychoterapie), Diakonie (2015-2018)
  • Sebezkušenostní seminář Existenciální terapie, Karel Balcar (2017)
  • Sebezkušenostní seminář Arteterapie, Ingrid Hanušová (2017)
  • Sebezkušenostní semináře Hagioterapie, Prokop Remeš (2016-2017)
  • Sebezkušenostní seminář Gestalt terapie, Marie Štefanová (2016)
  • Sebezkušenostní semináře Daseinsanalýza, Jakub Zlámaný (2016)
  • Seminář Výklad snů, Jiří Růžička (2016)
  • Seminář Kognitivně-behaviorální terapie úzkostných poruch, Katarína Durecová (2016)
  • Studium na Pražské psychoterapeutické fakultě (2016-2018)